Matěj Olmer, Pavel Šebek / Multiverse Express
POP-UP gallery by Art Salon S, Tančící dům, Praha, od 6. 3. do 6. 4. 2014
Přestože oba vystavující autory od sebe dělí celých deset let, mají toho dost společného. Klíčový je předevší fakt, že i když v současnosti malují abstraktní plátna, kořeny jejich výtvarného vyjadřování leží v graffiti komunitě. Právě tahle jejich zkušenost do dneška zásadně ovlivňuje jejich projev, ať už po tematické nebo technické stránce. Typický pro ně je hlavně neortodoxní přístup k malování. Jeden i druhý osobitě kombinují techniky i postupy tvorby, takže také jejich kompozice představují – alespoň v rámci naší výtvarné scény naprosto svébytné vidění.
Název jejich společné výstavy Multiverse Express odráží především vědomí paralelních realit a nikdy nekončícího pohybu a proměn. Každý z nich však toto téma vnímá a rozvíjí po svém. Zatímco Matěj Olmer (1979) se ve svých plátnech snaží o zachycení skutečného i emotivního galaktického makrokosmu, Pavel Šebek (1989) se naopak zabývá především urbánním mikrokosmem žité reality. Dohromady tak mohou obsáhnout komplexní obraz našeho „tady a teď“.
Práce Matěje Olmera zachycují především přeskupení hmoty. Jsou to nové konfigurace útržků konvenční reality, podvědomé a intuitivní - avšak ne nahodilé vize. Představují fantaskní svět s konkrétními odkazy do oblasti vědy a umění, např. astronomie, biologie nebo literatury. Tento materiál je však coby kompaktní celek zpracován, rozmetán a roztaven a potom znovu na základě vlastního cítění syntetizován texty a obrazy. Syntetická podstata se projevuje i ve skladebných principech jeho prací, kdy expresivní gestickou malbu, kterou akčním způsobem vrství přes sebe, ještě volně kombinuje s principy koláže.
Specifická forma nových abstrahujících kompozic Pavla Šebka má svůj původ v tagování, jedné ze základních „sprejerských disciplín“, přičemž právě živelná expresivní linie, z níž se vytratilo stigma podpisu, představuje jejich základní výrazový i emotivní prvek. Proti němu pak v opozici stojí rýsovaná architektonická logika pravidelnosti. Právě kontrast těchto dvou antagonistických principů vytváří v jeho obrazech specifické napětí, které ještě umocňuje typické stékání barev. Hlavním tématem prací Pavla Šebka je tedy především řád a jeho narušování, a to jak v osobním, tak v objektivním slova smyslu.
