ABC 2 / Gavu Cheb, 2017
Výpravám do prostředí železnice se Pavel Šebek (1989) věnuje od dětství.
Jsou pro něj únikem z každodenní jednotvárnosti naplněným vzpomínkami na dětství a tehdejší hry s mincemi položenými na kolej před blížícím se vlakem. Krajina železnic mu má co nabídnout i dnes. V tomto neutrálním prostoru nalézá svobodu, klid i inspirační zdroje.
Vizuální zajímavost dokáže objevit i ve zcela nečekaných souvislostech.
Černá zeď plná opálených puchýřů je stopou, kterou zde zanechali sběrači kovů, když opalovali bužírky nahromaděných drátů a kabelů.
Špínu usazenou v kamenech podél kolejiště můžeme vnímat i jako záznam času, zapsaný do krajiny: špína jdoucí s lidstvem a technikou, špína, která se dá smýt, překrýt, zároveň ale zůstává trvale přítomna jako odvrácená strana pokroku.
Pohyb po trati má svá pravidla, stejně jako řád, podle kterého se zde vše odehrává.
Obdobný přístup nacházíme v autorově tvorbě i sériích obrazů, odkazujících na tyto principy. Vymezený pohyb v prostoru je zaznamenán do podoby cest, tratí, měst – je obraznou mapou redukovanou na samý základ. Kartograficky pojaté systémy spletitých čar městských aglomerací se dostávají s každým zvětšením do zřetelnějších obrysů.
Už se nedíváme shora, stojíme na zemi a sledujeme konkrétní detaily.
V matném prostoru kolejiště svítí ostré světlo návěstidla, rozpoznáváme výstroj trati i nápisy na barevných kontejnerech. Z těchto námětů autor vytváří technicistním způsobem elementární obrazové kompozice. Jejich strohá popisnost je úmyslně oproštěna od složitého šifrování.
Plošné členění zobrazených motivů redukuje jejich podstatu na hranici abstrakce.
Obrazy na výstavě doplňují v roli exponátů reálné předměty z prostředí železnic, některé v původní podobě, jiné pozměněné a přetvořené. Podložky pražců a utrhané pečeti z nákladních vozů nalézal už jako kluk. Rozřezaná koženková sedačka má poukázat na žalostný stav železniční infrastruktury. Smyslem těchto artefaktů je evokovat atmosféru krajiny železnice, stejně jako přiblížit podobu těchto zvláštních věcí.
Při pohledu na instalovaný brzdící klín je jasné, že každý pohyb má svou brzdnou dráhu, ale i každé rozjetí vyžaduje energii a to si Pavel Šebek uvědomuje dostatečně.
Jiří Gordon
